Klimatická změna

Výzkum vědeckých orgánů – jako je „Mezivládní panel pro změny klimatu“ – známý pod anglickou zkratkou IPCC – „Intergovernmental Panel on Climate Change“ – definuje klimatické změny, jako změny klimatu v čase v důsledku přirozené proměnlivosti nebo lidské činnosti. Ačkoli v minulosti docházelo vždy k prostorovému rozložení a vertikálním změnám teplot, nedávné změny klimatu se nezdají být v souladu s přirozenou kolísavostí, ale místo toho antropogenní činností. Al Gore v roce 2006 napsal, že skutečné teploty oceánů jsou shodné s antropogenním (člověkem způsobeným) globálním oteplováním od doby, kdy se začaly lišit od přirozené kolísavosti, od poloviny 70. let minulého století. Kromě toho ve své poslední čtvrté hodnotící zprávě, vědci z IPCC zjistili, že nárůst globálních teplot vzduchu, vodní páry, intenzity srážek, extrémních klimatických jevů (např. sucho a intenzivní déšť), tání ledovců a stoupající hladiny moří, abychom jmenovali pár, prokazují, že klimatický systém se viditelně mění s časem.

Světové vědecké studie nám tedy ukazují, že změna klimatu je již diskutabilní fenomén, který je třeba řešit udržitelným způsobem, pokud chceme zvrátit jeho možné plánované negativní dopady. Dvě z možných cest jak řešit dopady změn klimatu jsou prostřednictvím adaptace (přizpůsobování se novým podmínkám pro život) a mitigace (zmírňování klimatických změn a snižování skleníkových plynů). Skloubení mitigace a adaptace je hlavní výzvou při řešení klimatických změn. Sternova zpráva mimořádně vyčísluje dopady změny klimatu na ekonomiku a potvrzuje ekonomickou výhodnost okamžité akce ke stabilizaci a následnému snižování emisí skleníkových plynů. Ve své knize Labohý (2011) vyzdvihuje ekonomické výhody zahájení včasné inovační politiky, k příkladu ve městech – pomocí izolováním budov, energeticky úsporným osvětlením nebo zvyšováním účinnosti dopravy. Adaptační opatření při extrémních výkyvech v počasí, např. při bleskových povodních, kdy povrchový odtok na asfaltových plochách bude z následku zastavování (rozšiřující se urbanizace) vyšší ve městech, se doporučuje rozšiřování vsakovacích zón a ploch, kde se může nadbytečná voda rozlít bez větších následků. Z mitigačního hlediska, aby existovala vysoká šance na zabránění nebezpečné změně klimatu, měly by ekonomicky rozvinuté země (tedy i ČR) na základě doporučení IPCC snížit své emise oproti roku 1990 o 25 – 40 % do roku 2020 a o 80 – 95 % do roku 2050. K dispozici je široká škála možností přizpůsobování a zmírňování, ale rozsáhlejší úpravy, jakým v současné době dochází v omezeném rozsahu, jsou nutné pro snížení zranitelnosti (definice slova) zemí vůči změnám klimatu.

Současné klíčové technologie a metody z hlediska zmírňování změn klimatu se v energetickém úseku pojí na zlepšování výkonnosti dodání a distribuci energií; přechod na čistější paliva, tedy z uhlí na plyn, na alternativní zdroje energie (nukleární a obnovitelné – vodní, solární, větrné, geotermální a biologické) a kombinované teplo a proud; zárodky použití zachycení a skladování oxidu uhličitého ze zemního plynu. Ačkoliv se tato úprava jeví jako schůdné řešení v boji proti změně klimatu, není dodnes zřejmé, zda postup probíhá trvale udržitelným způsobem. Stále existují překážky, omezení a náklady, které nejsou plně chápány. Existuje vysoká míra jistoty, že jsou životaschopné možnosti přizpůsobování, které mohou být prováděny v některých odvětvích za nízkou cenu, a / nebo s vysokým poměrem výnosů a nákladů. Nicméně komplexní odhady globálních nákladů a přínosů adaptace jsou omezené. Podobně, žádná jediná technologie nemůže poskytnout veškerý potenciál zmírňování v jakémkoli odvětví. Ekonomický potenciál zmírňování, který je obecně větší než tržní potenciál zmírňování, může být dosažen pouze tehdy, jsou-li uplatněny vhodné metody a bariéry odstraněny. Větší snaha o spolupráci a rozšíření tržních mechanismů napomůže ke snížení celosvětových nákladů na dosažení určité úrovně zmírňování nebo zlepší environmentální účinnost. Snahy mohou zahrnovat nejrůznější prvky, jako např. emisní cíle; regionální, místní či úsekové postupy; výzkum a vývoj programů; přijímání společných politik; provádění akcí zaměřených na rozvoj nebo rozšíření finančních nástrojů. V několika odvětvích lze možnosti odezvy klimatu realizovat pro uskutečnění spoluprací a vyhnutí se konfliktům s ostatními dimenzemi udržitelného rozvoje. Rozhodnutí o makroekonomických a jiných neklimatických metodách mohou významně ovlivnit emise a schopnost adaptace. V případě udržitelnějšího rozvoje, se mohou zvýšit zmírňující a adaptační schopnosti, snížit emise a redukovat zranitelnost, ale v uskutečnění mohou nastat překážky. Na druhou stranu, je velmi pravděpodobné, že změna klimatu může zpomalit pokrok směrem k udržitelnému rozvoji. V průběhu příštího půlstoletí, změna klimatu by mohla bránit dosažení rozvojových cílů tisíciletí.